Zažít hokejový šampionát v Anglii

Angličané snad ani nehrají hokej. Tedy mám na mysli ten lední, neboť v Anglii si pod slovem hokej představují spíše ten pozemní. Průběh šampionátu v Rakousku 2005 nechává toto království naprosto klidným, nezmiňují jej ani televizní zpravodajství, ani noviny. Zažít finálový zápas hokejového mistrovství tady v Londýně, konkrétně na West Kensington ve Famous 3 Kings je něco mimořádného. Takovou atmosféru jen tak jinde nenajdete.

Všechno začalo tak, že jsem se v podstatě impulzivně připojil ke kamarádovi ze Slovenska, který znal dobré místo, kde se dá kouknout na hokej. Lokální kanály, které tu chytáme, totiž přenos nedávají, satelit nemáme a v běžné hospodě běží maximálně fotbal nebo golf. Ta na West Kensington je jiná a fanoušci z Čech i Slovenska žijící v Londýně a okolí to vědí. Už v průběhu zápasu Ruska se Švédy se hospoda plnila davy fanoušků očekávající finálový duel. Majitel situaci podchytil tržně a vybíral 5 liber vlezné.

Uvnitř to ale stojí za to. Různě popropojované místnosti, množství projekčních ploch a monitorů - každý si přijde na své. Připadal jsem si jak někde doma v Čechách, angličtina nebyla potřeba. Netušil jsem, kolik lidí od nás a ze Slovenska se tam objeví. Jednoznačná převaha, resp. téměř každý. Angličtina nebyla potřeba. Navíc k celkovému pocitu se přidalo i to, že jsme zápas sledovali na ČT2, takže skutečně jako doma. Digitální satelit prostě bourá vzdálenosti.

Atmosféra byla úžasná. Můj kamarád pravil, že na Slovensku by takovouto ani nikde nezažil, s čímž musím souhlasit i já. Tady byla totiž cítit obrovská soudržnost nás všech, co jsme se právě nacházeli v Anglii a takto jsme mohli fandit aspoň na dálku.

Vypili jsme spoustu piva (mimochodem ty džbány, ve kterých se to servíruje jsou docela nebezpečné [viz obr.], připočítá-li se k jejich transportu opilost a schody) a nálada byla naprosto skvělá. Zápas probíhal dobře, až nečekaně hladce, takže se slavilo. Bylo fajn sledovat chlapíka z Taiwanu (kamarádův kolega), jak poprvé viděl hokej vůbec. Moderátor se občas pokusil anglickou češtinou ještě více rozpumpovat atmosféru, po prvním gólu však až do konce ani nebylo třeba. Bylo narváno!

Po skončení přenosu se všichni vyhrnuli na silnici, mávali vlajkama. V metru se zpívalo a bylo legrační sledovat, jak kolemjdoucí naprosto nechápali, co se děje. Zvlášť, když nerozuměli ani slovo. Že se hrálo nějaké mistrovství světa, ani netuší.

Zážitky pokračují článkem Zásuvky v Anglii.