Walltop - živý obraz

Poprvé mě tato myšlenka napadla asi před rokem. Dělal jsem tenkrát v počítačové firmě v Anglii a po práci bylo spoustu času na všelijaké nápady. Na tvorbu živého obrazu jsem tam ale neměl dostatek vybavení, a tak jsem si jeho výrobu schovával až na doma. Mezitím jsem svůj nápad spatřil na vlastní oči realizovaný v jedné HiFi prodejně u Londýna. Tedy ne na prodej, ale jako dekoraci. To mě ještě víc navnadilo! Stačila chvíle hledání na netu a bylo mi jasné, že je to již docela populární zařízení – walltop.

Hned, jak jsem se vrátil domů, začal jsem se shánět po použitém notebooku. Svůj ThinkPad jsem obětovat nechtěl. Není to sice žádné dělo, ale jednak k němu mám dost příslušenství (docking station, ...) a druhak jeho procesor na toto použití není vhodný z důvodu značného zahřívání (Celeron). Nakonec se mi podařilo levně získat takový značně poškozený HP Omnibook. Chyběl zdroj, nefungovala DVD-ROM ani FDD, baterie uhynulá a jeden pant displeje byl totálně ulomen. Základní životní funkce však byly OK a navíc procesorem je u tohoto laptopu Pentium II 333MHz, což je tepelně velmi příznivá varianta.

Rozebrání notebooku

Z notebooku jsem napřed odstranil vše, co se dalo (akumulátor, disk, DVD, paměti, PCMCIA karty), a pak přišel čas na samotné šasi. Jeho rozebírání byla zpočátku trochu potíž, neboť díly se držely jeden druhého a nechtěly se pustit. Robustnost obalu mě sice trochu překvapila, ale protože o jeho zachování nešlo, nebál jsem se použít hrubší síly. Nakonec zůstala jen holá základní deska. Bohužel, v případě mého laptopu byla třívrstvá sendvičová struktura, což se neukázalo jako příliš ideální vzhledem ke své tloušťce. Jinak asi není co dlouze popisovat, protože každý notebook má zcela jinou konstrukci.

Rozvržení komponent

Tady hodně záleží na tom, jak má dopadnout výsledek. Mým cílem bylo udělat „živý obraz“ co nejvěrnější obrazu klasickému. Limitující a kritická místa jsou následující:

• video kabel displeje je velice krátký a jeho prodloužení by bylo poměrně komplikované. Toto se ukázalo jako hlavní limitující faktor, bránící ideálnímu rozložení všech komponent.
• konektor připojující HDD se v případě Omnibooku nachází uprostřed mainboardu, což je potíž číslo dvě.
• aby toho nebylo málo, tak HP nepoužil standardní konektor pro 2,5 palcové disky, ale nějaký svůj. S tím jsou spojeny další problémy: Disk nejde připojit jinam (naklonovat, atd.), nelze jej prodloužit na kabel, a pokud odejde, bude problém jej nahradit *.

* Když mi v Anglii v notebooku klekl disk, tak mít HP, tak se výměna asi pěkně prodraží. Ještě že IBM používá standardní!

Docela vhodné je vyzkoušet, jestli všechny komponenty po extrakci z laptopu ještě fungují. Dále doporučuji projít si bios a jeho všechny položky zkontrolovat. Po odpojení klávesnice už nebude příležitost měnit například bootovací sekvence. Trochu jsem měl obavy, jestli po odebrání klávesnice a touchpadu nebude notebook nějak protestovat při startu. Tyto periferie ale v sobě nemají žádnou složitou elektroniku, protože jejich kontroléry jsou umístěny přímo na základní desce. Bios se ani nedozví, že je něco odpojené – vše jede normálně.

V mém případě z nějakých příčin nefungoval PS/2 port, a tak jsem zůstal do budoucna odkázán na originální klávesnici, proto je dobré si ji schovat. Ostatní věci jako akumulátor, DVD, FDD, touchpad a repro jsem nepoužil. Naopak, přidal jsem si PCMCIA síťovou kartu (není tam onboard), abych mohl obraz ovládat vzdáleně.

Design "živého obrazu"

Se svým řešením jsem se inspiroval především tady. Koupil jsem v IKEA tři rámy RIBBA (50 x 50cm) ve stříbrné barvě. Vypadají lehce, decentně a moderně, stojí tam zhruba pěťo jeden, což je včetně skla a pasparty. Sice se později ukázalo, že to nebyla úplně nejlepší volba, ale už to tak nechám. Příště bych si ho nechal spíše vyrobit na míru. Rám RIBBA je docela měkký, snadno se na něm udělá škrábanec nebo vtlačí vryp. Navíc originální paspartu není možné použít. Je příliš široce vykrojená, takže je bohužel k ničemu (pokud tedy nemáte obří displej). Nechal jsem si vyrobit pasparty nové, profesionálně, aby to k něčemu vypadalo. To se skutečně vyplatí, protože obyčejný papír, byť přesně řezaný, nedá obrazu ten krásný prostor.

Jak dát všechno dohromady

Problematickým místem je správné připevnění displeje a základní desky. Jde o to, aby displej správně lícoval s vykrojením pasparty a aby byl pevně uchycen. Nechtěl jsem lepit displej přímo na paspartu, protože bych ji nenávratně poškodil a nemohl bych ji nikdy vyměnit ani posunout. Není lehké to správně vyměřit ve vypnutém stavu, pokud nemáte průhledný stůl a nechali jste si minimální přesah pasparty jako já.

Postupoval jsem tak, že jsem podle pasparty vyříznul v sololitové zadní stěně obdélníkový otvor tak, abych do něj mohl správně vsadit displej. Ten jsem do ní napevno vlepil, takže od této chvíle je korekce možná jen asi milimetr, který je mezi rámem a paspartou. Správně napasovat se mi to podařilo až na podruhé. Aby mi lepidlo zepředu kolem LCD nevyteklo, podlepil jsem kraje lepící páskou.

No a teď to hlavní. Jak už jsem zmínil na začátku, limitujícím faktorem je délka kablíku. Ten za normálních okolností v notebooku vede jedním pantem a bokem vstupuje k displeji. Je potřeba vytáhnout kabel co možná nejvíc a jedinou šancí k tomu je rozebrat dolní část LCD panelu, kde je měnič vysokého napětí, a dostat je tak až k samotnému miniaturnímu konektoru na fólii. Se samotným měničem nedoporučuji manipulovat, měl by se řádně odizolovat.

Smůlou pro mě bylo jediné možné umístění základní desky pod displejem, které nebylo zcela ideální. Je to krom zmíněného přívodu k LCD dáno také nevhodným umístěním (navíc ještě atypického) konektoru pevného disku. Jediná možnost tak byla dát desku spodní stranou jakoby ke zdi s konektory směřujícími dolů do rámu. HDD se tak bohužel dostal za displej, ale celkovou omezenou tloušťku nepřekračuje. Horší je to se samotnou základní deskou. Ta se do hloubky 2,2 centimetrů vejde skutečně jen tak tak. Může za to hlavně kabel k displeji, který odtlačuje celou desku a je nutno ho vést oklikou kolem chladiče. Chladič je v této konfiguraci bohužel na straně směrem do obrazu, nikoliv ke zdi, jak jsem prve plánoval. To se negativně projevuje na chlazení, zvlášť po tom, co jsem ještě miniaturní ventilátorek kvůli hluku odpojil. K LCD je ještě třeba dodat jedno upozornění. Kabel, co k němu přivádí napájení a signál je celý potažen vodivou páskou, která při kontaktu s plošným spojem základní desky zkratuje vše, čeho se dotkne. V lepším případě se to projeví zhasínáním obrazu, v horším pak zničením něčeho, co už nebude stát za opravu. Stejně tak nedoporučuji jakoukoliv manipulaci s napájením displeje za provozu. LCD inverter produkuje vysoké napětí až tisíc Voltů, takže opatrně.

Dlouho jsem zvažoval, jak celou elektroniku do obrazu připevnit. Nakonec jsem zvolil jednoduché řešení za pomocí gumových popruhů a velcro pásek (suchý zip). S výhodou jsem do PCMCIA slotu instaloval stařičkou desítkovou ethernet kartu a její konec jsem rozebral a přilepil k zadní stěně napevno. Samozřejmě bych mohl použít i moderní, rychlejší a bezocasou, to je ale v tomto případě bezpředmětné.

Zatím nedořešené mám umístění zapínání, které je součástí malé destičky plošného spoje spolu s monochromatickým stavovým displejem a tlačítkem vypnutí podsvícení hlavního displeje. Pravděpodobně zakoupím nějaký miniaturní mikrospínač a umístím jej někde na spodní stranu zevnitř rámu tak, aby bylo možné jej v pohodě nahmatat a přitom jsem nemusel zasahovat do pokovení rámu.

Software v obraze

Walltop běží pod Win XP, kde se hned po startu spouští IrfanView a nastartuje slideshow. To se dá v pohodě ovládat z příkazové řádky a je free. Periodu snímků jsem navolil hodně dlouhou, aby se nepodryl celkový dojem obrazu. Ve scheduleru mám na noc nastavenou dávku, která regulérně ukončí slideshow a vypne počítač ve stanovenou dobu. Bohužel, 70% všech vypnutí skončí čekací tabulkou a k úplnému power off nedojde :-( Problém s opětovným automatickým zapnutím jsem řešil, ovšem bez úspěchu. Wake on LAN nelze, protože jednak to karta asi ani neumí a navíc se při usnutí nenapájí PCMCIA. Určitou naději ve mně vzbudila položka wake up (s možností nastavení času) v biosu, ale ta pochopitelně počítač ani nezapne, ani nevzbudí.

Spolehlivým řešením tak může být alespoň dávkové vypínání podsvícení displeje (rovněž za pomocí utilitky Poweroff). Energie se tak sice moc neušetří, ale trochu se snad prodlouží život lampě v LCD. Po jejím úmrtí bude celé dílo k ničemu, a tak za jak dlouho bych měl vlastně toto neštěstí očekávat? Těžko odhadovat, nemám ponětí o předchozím používání a lifetime counter HP bohužel nemá. Nic ale netrvá věčně a standardní doba může například být 35 000 hodin (zdroj Neovo F-417), což představuje zhruba 4 roky nonstop provozu displeje.

V současnosti se fotky berou přímo z disku notebooku, kam se dají nakopírovat po síti. Až bude mít obraz stabilní místo a můj Linuxový domácí server opět začne po upgrade fungovat, vyřeším celý problém zcela jinak. Namísto IrfanView použiji obyčejný internetový prohlížeč ve full-screen režimu a v PHP na straně serveru budu dynamicky generovat obsah. Proč celé to? Protože pak naprosto jednoduše zobrazím například ráno během snídaně namísto fotky grafickou předpověď počasí a další zajímavosti (knihovna GD, nebo ImageMagick je super). Navíc budu moct nechat HDD úplně vypnout, což napomůže celkově lepšímu chlazení.

To mě neustále přibližuje k myšlence se HDD zbavit úplně a namísto něj připojit DVD, ze kterého by se dal nabootovat nějaký Linux upravený pro toto použití (Knoppix ?). V sázce by byla ušetřená XP licence, možná tišší chod, jednoznačně nižší zátěž CPU a s tím spojená produkce tepla, vyšší spolehlivost. Mimochodem škoda, že nejde bootovat rovnou ze sítě.

Jak výsledek dopadl v reálu

Celkově musím říct, že se výsledek docela podařil. Drobné problémy ještě působila třívrstvá struktura zákl. desek notebooku, která bez originálního obalu ztratila fixaci a bylo ji nutné sešroubovat. Problémy se projevovaly vypadáváním obrazu pro otřesech. Co se ztrátového tepla týče, ani při dlouhodobém provozu zavěšený obraz nedosahoval nějakých extrémních teplot, ačkoliv jsem miniaturní ventilátorek ponechal odpojen. Chladič je sice docela horký, ale myslím že to není tak hrozné. Je mi jasné, že kdyby mohla být celá deska umístěna obráceně, chladící systém by se nacházel těsně u zdi a odvod tepla by byl daleko lepší.

Teď nedávno jsem našel na netu řadu takovýchto parádních projektů a mnohé jsou velice inspirativní.

Než se budeme s přítelkyní stěhovat do našeho nového bytu, místo pro tento obraz řádně připravíme. Kabely (napájení a ethernet) zmizí ve zdi, a tak nezůstane na očích nic, co by na první pohled dávalo vědět, že je tento obraz nějaký "jiný".

Fotky z celého průběhu výroby jsou umístěny v galerii.