Cestování

Kdo by si kdy pomyslel, že já někdy pojedu na raft. No já tedy ne. Nabídky už nějaké byly, ale nikdy je zvlášť moje maminka nebrala vážně. Ovšem něco se změnilo a já za jejího souhlasu, dokonce za její peníze, doslova ze dne na den odjela do Rakouska na rafty. Za tuto nečekanou událost děkuji tedy své mamce, dívčině, která onemocněla, a sestře a jejímu klukovi, kteří mě na post náhradníka na tento sportovní zájezd nominovali. Co tady chci zdůraznit a na co se chci zaměřit, je hlavně pocit naprostého začátečníka a vodáckého analfabeta z třídenního boje s vodou, pádlem, raftem a mokrým neoprénem.

Myslel jsem si, že už mě příliš mnoho věcí ve zdejší firmě nepřekvapí. Jak jsem se to ale mýlil. Následující řádky raději ani nečtěte, pokud by měl být vašim závěrem výsměch mé naivitě. S notebookem dvě minuty před půlnocí v posteli, Red Hot Chili Peppers v uších a doteď nechápu, jak je tohle všechno možné. Dnešním dnem na mě byly předelegovány další úkoly, díky čemuž jsem mohl hlouběji nahlédnout pod pokličku celému systému. Neskrývám zděšení. Asi nemá smysl nějak spojitě popisovat, jak a co se tu odehrává. Pokusím se ilustrativně vybrat pikantní momenty dnešního pracovního dne v sales departmentu.

Ze začátku, než se tu člověk trochu uchytne, bude stravování znamenat poměrně značné finanční výdaje. To zejména v relaci k tomu, kolik peněz si sem člověk přiveze. Nemá však smysl přepočítávat ceny. Nekoupili byste si asi nic. Po první výplatě se to většinou trochu zlepší. Člověk nasaje místní reálie a oprostí se od českých poměrů. Pak už jen záleží na výši mzdy a způsobu života, jak moc vás stravování finančně zatíží. Dá se bez problémů vyžít s padesáti librami na týden za určitých předpokladů.

Hned ze začátku musím asi napsat, že starostí se sháněním ubytování jsem byl ušetřen. Vše nám zařídila firma, pro kterou tu pracujeme. Když říkám nám, znamená to mně a dalším třem borcům, s nimiž sdílím domek jižně od Londýna (Staines). Přesněji řečeno, jedná se o půlku dvojdomku. Bydlení je fajn, myslím, že je to asi jediná pozitivní věc na celé této štaci. Co jsme se sem nastěhovali, domek voněl (resp. smrděl) výpary z pomalu se vypařujících barev a nátěrů po rekonstrukci. Vše je vybaveno a komplet zařízeno vesměs novými spotřebiči. Osobně bych řekl, že je to tu takový standard, vybavení jasně dává najevo, jak výhodně a hlavně levně bylo pořízeno. Dva z mých spolubydlících si však již v Anglii užili několik let své, a tak prý nevím, jaký luxus si tu dopřávám.