Ze života

Dny evropského filmu v roce 2005 začaly netradičně brzy a začínalo se filmem z mongolského prostředí s názvem Příběh o uplakaném velbloudovi. Film s prvky dokumentu, film o přírodě a zvířatech, tak to je něco i pro našeho taťku, takže tentokrát jsme vyrazili celá rodina. Musím přiznat, že jsem se bála, jestli to bude skutečně koukatelný ...

Sobota, krásné počasí, chladné, s místy horkými od pilného podzimního sluníčka, den jako stvořený pro výlet po lese :-) A tak jsme vyrazili.

Zprvu jsme ani nevěřili, že se někdy dostaneme na směr Žebětín, kvůli opravě křižovatky v Pisárkách je doprava opravdu hodně roztříštěna a nic není jako dřív, ale nakonec jsme našli zastávku, kde bylo možné na autobus 52 nasednout a vysedli jsme až na zastávce U dálnice za Kohoutovicemi. Tam jsme vešli do lesa a vlastně již do obory. Na začátku výletu nás hned přivítala divoká prasata, naštěstí zavřená ještě v další podoboře, protože jejich špičáky bych nerada pocítila na vlastní kůži !!! V každé příručce o lesní zvěři si totiž přečtete: „Pozor! Dospělé divoké prase může být nebezpečné cizím lidem! Útočí zuby a velmi nebezpečně kouše.“ I když jsem si nepřipadala zas až tak cize, prasata mi byla sympatická, nejvíc ta maličká, proužkatá, s maličkým rypáčkem, vím, že tyto příjemné pocity z divočáků jsem zcela jistě měla jen díky tomu plotu mezi námi :-)

Historická vozidla - nablýskaní dědoušci neschopni pohybu, uvězněni na výstavách v muzeích, tak to není žádná zábava. Ovšem historická vozidla MHD, to je jiný kafe. Přijedou si pro vás v běžném provozu na zastávku, naberou vás do svých starých útrob a kodrcají se za dalšími nadšenci na další zastávku. Řeč je o naučně zábavné akci města Brna, kdy do města vyjedou starobylé vozy MHD. Staré autobusy, trolejbusy, šalinky… Skupiny největších nadšenců mohou být dvě:
Nadšeny mohou být malé děti, které tyto praprostředky nemohly zažít a při jejich spatření si připadnou, jako kdyby cestovaly v čase a na nohách by měly mít tříčtvrteční kalhotky a na hlavě čapku; ale mohou to být i pamětníci, kteří nemohou uvěřit, že jsou tyto vozy ještě schopny jízdy a že se mohou svézt a vzpomínat na to, jaké to bylo, když se takový trolejbus šinul ulicí, kde byla třetina domů něž je dnes a jak se sedělo na kožených sedadlech a chodilo po dřevěné podlaze.

Netradičně se s ohňostroji začalo na autodromu. I o tento páteční nesoutěžní boj prskavek na nebi byl tradičně vysoký zájem, a tak se autobusy na Mendláku plnily jeden za druhým a už si nás svážely do zastávky Start. Tam nás vyklopily do tmy a „poraď si sám“ nebo „nech se vést davem“. Tak my se nechali vést a došli k tribuně C, totálně zaplněné a naprosto nevyhovující našim požadavkům na místo pro náš nový stativ !!!! Tak jsme šli podchodem, pak po silnici a došli přesně ke zdroji blížící se atrakce. Umístili jsme stativ, foťák a fotili a fotili, samozřejmě šlo o nácvik, proto některé fotky nevypadaly tak, jak bychom si přáli, ale za zkoušku jsme byli vděčni a po desetiminutovém představení jsme se opět nechali unášet davem po silnici a podchodem až do zastávky Start. Nedokázali jsme si představit, jak se vlezem, ale najednou jsme stáli blízko jedněch dveří, a tak jsme neváhali a do autobusu nastoupili, dokonce si i sedli na poslední pětku, čemuž jsme byli posléze nesmírně rádi :-)