Francie

A tak jsme tu zas, já a má kolegyňka. Zpět ve špinavé Paříži a na jejích smradlavých předměstích. Fakt, že se nám na letišti v Paříži ze všech možných stojánků nabízely letáčky s oznámením, že jsme přiletěli do zóny nakažené ptačí chřipkou, nám na radosti nepřidal. A tak, co jsme nevypily v letadle na zahnání strachu ze vzlítnutí letadla, dopily jsme teď na zahnání strachu ze vzlétnutí nějakého ptáka v Carrefouru či podchodu. Ptáci se skutečně volně pohybují po obchodě, sedají na potraviny i jiné zboží, celkově k dokonalému obrázku naprosto nehygienického prostředí přispívá i totálně černá podlaha a zadělané nákupní košíky, nad kterými ohrnují nos i místní a opět všudypřítomný odér roven tomu z kurníku.

Jak poznáte, že jste ve Francii ? Zpomalí se vám dýchání, myšlení, pohybový aparát, metabolismus, prodlouží se čekací doby, přestane vám chutnat, objevíte u sebe nečekané množství nejrůznějších fobií, začnete se podivovat místní logice a pocítíte silný nacionalismus, nejen ten jejich, ale hlavně svůj vlastní.

Poměrně slušné počasí, půl dne volna, nic na práci, a tak jsme si vyrazily do Paříže k Eiffelovce. Když už do Paříže, tak totiž jedině tam. A nemyslím nahoru, ale pod ni, sednout si na lavičku nebo na trávu a vnímat ruch Paříže, pozorovat lidi, cítit se zanedbatelně, male v celém širém světě, být neviditelnou a nepodstatnou součástí mraveniště, vědět, že kolem to žije a tepe i úplně bez nás a že se nikdo nedívá. Ovšem to nesmíte být blonďatá a rusovlasá Češka pospolu a samy v Paříži pod Eiffelovkou, navíc s čerstvě otevřenou lahví červeného vína...

Stres v práci, žaludeční vředy z hltání oběda ve třicetiminutové pauze, ošklivé pohledy nekuřáků na kuřáky, kteří si jdou na dvě minuty ven zakouřit, zamračení upracovaní a vyčerpaní zaměstnanci... Běžný obrázek pracovního prostředí v České republice.
Pokud se vám nechce nechat se strhnout vysokým pracovním nasazením, vyčerpávajícím tempem a nemáte zvlášť velkou chuť nechat se semlít nepřívětivým pracovním procesem, odjeďte pracovat do Francie !!!