Proluka.net

Království příkazů, zákazů, legračních nařízení a absurdních informačních tabulek - takto vypadá skutečná Anglie. Hospody musí zavřít do jedenácti večer, obchody smějí mít otevřeno v neděli maximálně do čtyř, po jedenácté není dovolen prodej alkoholu a jeho konzumace na veřejném prostranství (kdykoliv) je rovněž problém. Poslední kapkou je dnes odsouhlasené nařízení o stravování ve školách. Doufám, že bezhlavé kopírování západu u nás zastaví zdravý rozum a takovéto nesmysly se nám obloukem vyhnou.

Poměrně slušné počasí, půl dne volna, nic na práci, a tak jsme si vyrazily do Paříže k Eiffelovce. Když už do Paříže, tak totiž jedině tam. A nemyslím nahoru, ale pod ni, sednout si na lavičku nebo na trávu a vnímat ruch Paříže, pozorovat lidi, cítit se zanedbatelně, male v celém širém světě, být neviditelnou a nepodstatnou součástí mraveniště, vědět, že kolem to žije a tepe i úplně bez nás a že se nikdo nedívá. Ovšem to nesmíte být blonďatá a rusovlasá Češka pospolu a samy v Paříži pod Eiffelovkou, navíc s čerstvě otevřenou lahví červeného vína...

Stres v práci, žaludeční vředy z hltání oběda ve třicetiminutové pauze, ošklivé pohledy nekuřáků na kuřáky, kteří si jdou na dvě minuty ven zakouřit, zamračení upracovaní a vyčerpaní zaměstnanci... Běžný obrázek pracovního prostředí v České republice.
Pokud se vám nechce nechat se strhnout vysokým pracovním nasazením, vyčerpávajícím tempem a nemáte zvlášť velkou chuť nechat se semlít nepřívětivým pracovním procesem, odjeďte pracovat do Francie !!!

Není to ani tak dávno, nebo mi to tak aspoň přijde, kdy zúčastnit se správnýho babince znamenalo sejít se v koktejl baru, objednat si džbán Sangrie, nejdřív se jen tak hihňat, pak ale rozebírat sexuální praktiky, zkušenosti, zajímavá místa k souložení, pomlouvat chlapy jako divnej druh člověka, pak po nějakých pěkných pokukovat a v podstatě záhy zhodnotit, že bez nich není sranda, sbalit se a přejít do nějakýho klubu, zatancovat si a jet trojkovým rozjezdem domů. Uběhne pár měsíců a vše je jinak.