První ohňostroj přehlídky Ignis Brunensis BMUE 2004

Netradičně se s ohňostroji začalo na autodromu. I o tento páteční nesoutěžní boj prskavek na nebi byl tradičně vysoký zájem, a tak se autobusy na Mendláku plnily jeden za druhým a už si nás svážely do zastávky Start. Tam nás vyklopily do tmy a „poraď si sám“ nebo „nech se vést davem“. Tak my se nechali vést a došli k tribuně C, totálně zaplněné a naprosto nevyhovující našim požadavkům na místo pro náš nový stativ !!!! Tak jsme šli podchodem, pak po silnici a došli přesně ke zdroji blížící se atrakce. Umístili jsme stativ, foťák a fotili a fotili, samozřejmě šlo o nácvik, proto některé fotky nevypadaly tak, jak bychom si přáli, ale za zkoušku jsme byli vděčni a po desetiminutovém představení jsme se opět nechali unášet davem po silnici a podchodem až do zastávky Start. Nedokázali jsme si představit, jak se vlezem, ale najednou jsme stáli blízko jedněch dveří, a tak jsme neváhali a do autobusu nastoupili, dokonce si i sedli na poslední pětku, čemuž jsme byli posléze nesmírně rádi :-)

Už v jednotlivých zastávkách Prokop tušil, že s našim řidičem není něco v pořádku. Jednu zastávku přejel, z druhé mu musel vyklestit cestu mezi auta kolega za námi a v zápětí udělal tu osudovou chybu a místo do tunelu najel v Bohunicích na nájezd na dálnici na Prahu nebo Bratislavu a Olomouc. Řidič autobusu za námi se nás držel, a tak když již nebylo cesty zpět, objevily se na dálnici na Olomouc dva MHD autobusy se spoustou stojících a udivených lidí uvnitř :-) Obrázek jak vystřižený z nějakého vtipného filmu. Vychutnávali jsme si ten netradiční zážitek i reakce předjíždějících šoférů, ale přitom jsme všichni čekali, že za sjezdem na Carrefour náš řidič zabočí do centra a my se přece jenom na to nádraží nějak dostaneme. Ovšem po náznaku brždění pan řidič tuto odbočku přejel …. Někteří už propadli depresi a autobusem zněly hlášky jako „Zbuďte mě v Olomouci.“, „My jako máme dálniční známku?“ apod. Malý zbytek cestujících ještě doufal, že odbočku do centra za sjezdem do Olympie už nepřejedeme. Naštěstí tato naše poslední šance promarněna nebyla a po okružní jízdě po Brně jsme se ocitli v Komárově. Řidič autobusu za námi byl evidentně zaskočen a divil se stejně jako my, kudy je možné se z Masarykova okruhu dostat do centra a tohle své rozčarování z cesty projevil, když jsme zastavili na červené. Opřel si hlavu do dlaní, různě s ní kroutil a oddychoval.

Na nádraží jsme dojeli suverénně jako poslední, na záda už se nám lepily noční linky. Řidič sklidil bouřlivý potlesk, pár poznámek, pár dokumentujících fotografií a odjel si asi dát šlofíka. My utíkali do nočního autobusu a radovali se z této historky a hodláme ji po nejbližších pár dnů vyprávět kamarádům po hospodách :-)

Fotografie z akce jsou v galerii.