You are hereHistorická vozidla MHD v Brně
Historická vozidla MHD v Brně
Historická vozidla - nablýskaní dědoušci neschopni pohybu, uvězněni na výstavách v muzeích, tak to není žádná zábava. Ovšem historická vozidla MHD, to je jiný kafe. Přijedou si pro vás v běžném provozu na zastávku, naberou vás do svých starých útrob a kodrcají se za dalšími nadšenci na další zastávku. Řeč je o naučně zábavné akci města Brna, kdy do města vyjedou starobylé vozy MHD. Staré autobusy, trolejbusy, šalinky… Skupiny největších nadšenců mohou být dvě:
Nadšeny mohou být malé děti, které tyto praprostředky nemohly zažít a při jejich spatření si připadnou, jako kdyby cestovaly v čase a na nohách by měly mít tříčtvrteční kalhotky a na hlavě čapku; ale mohou to být i pamětníci, kteří nemohou uvěřit, že jsou tyto vozy ještě schopny jízdy a že se mohou svézt a vzpomínat na to, jaké to bylo, když se takový trolejbus šinul ulicí, kde byla třetina domů něž je dnes a jak se sedělo na kožených sedadlech a chodilo po dřevěné podlaze.
My se osobně svezli trolejbusem Tatra T400, který má tři nápravy a uvnitř kožené lavice na sezení naproti sobě a křesílko s přepážkou pro průvodčího. Trolejbusek nebyl žádný beránek, možná to bylo tím, že jej řídil moc mladý kluk, který se na něm učil, však měl také po ruce učitele/pomocníka správné generace a to nás uklidňovalo. Do zatáček jsme najížděli poněkud rychleji a rozjížděli se pěkně zostra, a jak se Tatra postupně zaplňovala, při každém takovém „kopnutí“ jsme se vevnitř všichni vzájemně poducali hlavama :-) Jeli jsme po trase dnešního trolejbusu číslo 36, ale v Komíně jsme zahli k vozovně a odtud přes Jundrov a Pisárky na Mendlák. Byl to celkem velký okruh, proto jsme si u vozovny dopřáli pauzičku na kafíčko, které se dalo koupit v budově vozovny. Všem se cesta líbila, nakonec jsme mladému řidiči zatleskali za jeho a možná hlavně za naši odvahu.
Z jiné naučně zábavné akce města Brna, z návštěvy nově otevřených katakomb pod Kraví horou, jsme se svezli autobuskem Škoda 706 RTO MTZ. Naplnili jsme ho až po okraj, ale i tak s námi jel obstojně. V provozu jsme dostávali přednost, lidé se otáčeli, je to hezký zážitek :-) Uvnitř bylo nejzajímavější asi to, že motor se nacházel vedle řidiče na zemi. No, zabral trochu místa, ale jinak to asi tehdá nešlo…
Šalinky stály v nepoužívaném kolejovém rameni před Kostelem sv. Tomáše a zvědavci si mohli vyzkoušet zazvonit či sednout do kabiny řidiče. Za páky samozřejmě usedl i Prokop :-P Uvnitř najdete opět kožené lavice, dřevěnou podlahu a kožená poutka na držení, které tak nesnáším v současných šalinách. U pána v modrém dopravním oblečku jsem si potvrdila jednu informaci od mé kamarádky a to tu, že dříve byla pod čelní částí šaliny schovaná dřevěná nosítka oblého tvaru, které při nárazu (předpokládám náraz do chodce, sejmutí kolemjdoucího) spadla na zem a přejetého na sebe nabrala a vezla ho v tom koši než šalina zastavila. Dnes je ochrana sraženého chodce ta tam, ba naopak, aby toho nebylo málo, když už ten ožralec či nemohoucí babička spadne pod tramvaj, ta ji svými speciálními štíty natočenými ven z kolejiště odmrští rovnou na vedlejší kolej pod protijedoucí šalinu :-) Proto prosím, buďte opatrní a nepadejte pod šaliny !
