Francie – jedna velká zašívárna

Stres v práci, žaludeční vředy z hltání oběda ve třicetiminutové pauze, ošklivé pohledy nekuřáků na kuřáky, kteří si jdou na dvě minuty ven zakouřit, zamračení upracovaní a vyčerpaní zaměstnanci... Běžný obrázek pracovního prostředí v České republice.
Pokud se vám nechce nechat se strhnout vysokým pracovním nasazením, vyčerpávajícím tempem a nemáte zvlášť velkou chuť nechat se semlít nepřívětivým pracovním procesem, odjeďte pracovat do Francie !!!

Takový normální Francouz se v práci nejdříve dvě hodiny probouzí, po procitnutí si zajde na půl hodinky na kávu, na pracovišti mu hraje rádio, vtípkuje se spolupracovníky, válí se po stole, pak zmizí na dvouhodinový oběd, po něm na půlhodinovou kávu a ještě na půlhodinové cigárko. Z práce si moc nedělá, když něco neví, je schopen radit se s okolím klidně půl dne o tom, že nefunguje modem, zavolá k tomu postupně dalších 5 zaměstnanců, všichni nakonec zkonstatují, že tomu nerozumí, skoro o nic se totiž hlouběji nezajímají, dokonce i práci, kterou vykonávají třeba 15 let, neznají do hloubky a neví, proč něco funguje tak, jak funguje, co znamenají různé zkratky, co by se stalo, kdyby se udělalo něco jinak, než jsou rutinně naučení, pokrčí rameny, usmějí se a evidentně je to vůbec netíží. Nikdo po francouzském zaměstnanci nechce více práce, než je nezbytně nutné, nikdo ho nezatěžuje zbytečnými novinkami a nevyžaduje po něm nové znalosti, nestěžuje mu pracovní den a nechá ho v klidu. Když kolegovi v práci zvoní telefon a on je zrovna na obědě, volající má smůlu, nikdo ho o tom ani nepoinformuje, protože zřejmě není nutné reagovat až tak rychle. Francouzský zaměstnanec se nemusí učit cizí řeči, i když pracuje v mezinárodním prostředí. Přece se pro něj kdyžtak sežene překladatelka !

Francouzský zaměstnanec je usměvavý, hravý, pomalý, píská si neustále svůj oblíbený šanson, zná dobře své spolupracovníky, protože má dost času si s nimi u kávy povídat, ze svého šéfa nemá strach, ba naopak s ním vesele konverzuje a v klidu polemizuje o zadaných úkolech. A francouzský šéf své zaměstnance nabádá k odpočinku, relaxu, kávičce či pohodlí.

V Carrefouru se pokladní taky nepředřou, ale ani nemusí. Fronty u pokladen jsou dlouhé, lidé v nich ale zůstávají klidní. Dokonce je zcela normální, že zrovna ten, kdo platí, si vyřizuje telefonáty ! Francouzi zkrátka nespěchají, nerozčilují se, nestresují a vždy mají čas na vyřízení si svých osobních věcí. Zcela běžné je, že se vám pokladní po namarkování vašeho nákupu zasní a probere se až po době, která Čecha už pořádně namíchne. Rozčílit se ale nejde, jsem si jistá, že zbytek fronty by mě umlátil za necitlivý přístup. A francouzští obchodníci obecně se do práce taky neženou, neobtěžují se ani mít otevřeno v neděli.

Nestíháte úkoly ? Zůstáváte někdy dobrovolně v práci po pracovní době ? Pak si při pohledu na vás bude Francouz klepat na čelo. Stává se vám, že se doplahočíte po práci domů a už nemáte na nic náladu, ani sílu ? Francouzi se po práci vesele zdraví a přejí si krásný večer, který si jistě představují jako přípravu večeře pro rodinu a přátele, povídání dlouho do noci, pití vína a pojídání sýrů. V žádném případě se večer nenechají trápit myšlenkami na vyřizování nějakých záležitostí jako jsou nejrůznější nákupy, opravy, úřady, protože si vše zařídí během pracovní doby. Vždyť není kam spěchat. Proto vždy, když si dáte s Francouzem schůzku, nepočítejte s tím, že by se dostavil včas. Je totiž možné, že si zrovna někde dává svou oblíbenou, strašně silnou mrňavou kávu, kterou je zvyklý pít půl hodiny.